Den začal o hodinu dříve, neboť bylo zapotřebí po snídani sbalit všechny věci a zbourat stany. Ráno bylo pro mě nečekaně zakčněno také tím, že Marek odběhl do Bovce něco koupit a netušil, že odjezd je už ve čtvrt na devět. Naštěstí si stihl přečíst SMS a včas se vrátit.
Autobusem jsme dojeli do Dvoru, což je vesnička vedle Bovce a nechali se vyvést lanovkou na hřeben. Lanovka byla kabinková, čtyřsedačková a poměrně nová. Cestou projela přes mezistanice Čela a Skripi, kde však pouze zpomalila a nebylo nutné přesedat. Nastoupali jsme 1766 metrů a vystoupili jsme na konečné stanici Rodi vy výšce 2202 m. n. m.
Prošli jsme kolem ,,Ďáblova okna'', což je otvor uprostřed skalního masivu. Šli jsme po kamenité ztezce, která byla místy jištěna řetězy a občas bylo nutné zdolávat prudší místa. První část cesty vedla po horském úbočí a některé kameny, které se zdály vhodné pro úchyt se ukázaly velmi ostré a trochu mi rozedraly kůži na rukou. Druhá část cesty vedla více po hřebeni a chvílemi to bylo, jak poznamenal Marek, ukročíš vlevo, zřítíš se do Slovinska, ukročíš vpravo, zřítíš se do Itálie. Zároveň také začal padat opar a vypadalo to na bouřku, proto jsme zrychlili a na Vysokém Kaninu (2587 m. n. m.) jsme se dlouho nezdrželi. Na vrcholu Vysokého Kaninu člověk může vzhlédnout dřevěný kříž, který je k hoře připoután řetězy a také razítko, což je kovový odlitek, který je vsazen do skály.
Při cestě zpátky jsme dorazili k lanovce, kde jsme poobědvali a nějakou dobu čekali, než odbude druhá hodina po poledni, kdy se rozjede lanovka. Po velmi zajímavé jízdě dolů se dvěma spoluúčastnicemi našeho zájezdu, jsme dorazili k autobusu. Byli jsme ovšem jediní, neboť krátce po našem vysednutí se lanovka zastavila. Po opravě lanovky dorazil zbytek lidí mimo průvodce. Již jsme se smiřovali s tím, že budeme čekat další hodinu na tomto místě, naštěstí byly ale naše obavy plané a brzy jsme byli kompletní.
Nalodili jsme se do autobusu a vydali jsme se na cestu do Dovje, což je městečko nedaleko Triglavu. Cesta vedla kolem pevnosti Kluže, Mangertu a po té přes italské straně nedaleko Fuse. Následoval příjezd zpět do Slovinska a přes Kranjskou Goru do Dovje. Cestou začalo pršet. Toto počasí vydrželo i po našem příjezdu do campu a tak následovalo celkem nepříjemné stavění stanu v dešti. Nakonec, ač mírně promoklí se nám podařilo stan postavit. Asi po hodině přestalo pršet, následovala večeře, čaj, briefing, sprcha a zasloužený spánek.
Zajímavostí zdejšího campu je, že zde sprchy fungují na marky, které jdou koupit na recepci za 0.5 euro.