Tento den začal poměrně luxusní snídaní. V plánu byly outdoorové aktivity, kterým jsme se rozhodli vyhnout. Jako alternativní program byl vyhášen výlet k vodopádům Slap Virje. Výlet byl však plánován až od desíti hodin, tak jsme se rozhodli, že si uděláme vlastní alternativu. Ze všeho nejdříve jsme vyrazili do informačního centra, kde jsme si pořídili turistickou mapu Bovce a okolí asi za 5.40 euro. Rozhodli jsme se také navštívit Slap Virje, ovšem jít delší cestou. Záhy jsme pronikli do šíleného systému Slovinského značení turistických stezek.
Cestou jsme podešli lanovku, která nás snad zítra vyveze na Kanin. Došli jsme až do Malenskeho žlebu, kde jsme na chvíli ztratili značku. Ovšem, když jsme došli k několikametrové skalní stěně bez řetězů, usoudili jsme, že nejsme správně. Po konzultaci s mapu jsme zjistili, že jsme zapomněli odbočit. Tak jsme se vrátili a pokračovali cestou k Poljance, kde jsme narazili na šílený pomník, kterému dominovala rudá hvězda. Pokračovali jsme dál až na rozcestí. Vzhledem k tomu, že Marka pobolívalo břicho, tak jsem si sám vyrazil k prameni Izvir Glijuna. U pramene stálo malé vodní dílo připomínající malou přehradu. Potom jsem si zaběhl ještě ke Slap Virje, což byl menší vodopádek, kde se koupala hromada lidí.
Vydali jsme se přes Plužnou zpátky do Bovce, kde jsme nakoupili úžasné olivové rohlíky a ,,kravince'' (houska, která je velká asi jako kravinec), což byly obrovské rohlíky asi za 2 euro. Došli jsme do campu a uvařili si čaj a zlehka pojedli.
Měli jsme hromadu času, tak jsme vyrazili kolem Ravelniku a skrz Vodenku k soutoku Soči a Koritnice. Museli jsme projít skrz několik campů, než jsme došli k cíli. Zde jsme přebrodili nejdříve Koritnici a pak i Soču. Koritnice byla výrazně studenější a prudší než Soča. Při poflakování u Soči projelo několik skupin kanoistů. Cestou zpátky jsme prošli opět zkrs campy a vydali se do Bovce na pohledy a fotky.